proto nejlepší přátelé jsou kočka a pes ... zřejmě asi proto že nás potřebují

prostě se i ve vztahu k přátelům naplňuje ono známé úsloví "sejde z očí, sejde z mysli", když se z kdovíjakýho důvodu přestanete stýkat osobně...

ještě sice nějakou dobu funguje třeba mailování, rok dva, ale pak to postupně slábne, až zcela vyšumí

jo a ne všichni jsou blázni do volání a tarifů, já třeba vyznávám jedině kreditovej způsob, protože jednak by pro mě ani žádnej tarif nebyl, a druhak prostě odmítám pravidlně měsíčně platit za něco, co nevyužiju (jestli za měsíc vytočím a provolám 5 minut, tak je to hodně, nabitej kredit většinou využiju za platby na internetu)

Rozumím Vašemu rozčarování, ale myslím si, že to je normální. Samozřejmě, že občas si to děláme sami. Změníme svůj stav (ze single na vdanou, z vdané na rozvedenou...), zaměstnání, zájmy, plány a najednou si s daným člověkem nemáme co říci. Ale většinou, osobně si myslím, známé, přátele, ale občas i kamarády (dovolím si použít kategorie pana Bedřicha níže) zkrátka občas potkáváme, protože je to někde nahoře napsané. Máme se potkat, máme si navzájem něco předat, o něco se obohatit, něco se navzájem naučit. A jakékoliv další prodlužování tohoto vztahu by bylo nesmyslné. Tak to alespoň vnímám já.

Vybavila jsem si přirovnání našeho života k vlaku, kde se mění cestující a prostě se vzájemně provázíme po jistou část života (cesty vlaku). A ta společná doba nás obohatí.

Nejspíš je rozumné to takto brát? Snažím se o to. Skutečně vážné to je, až Vás přátelé (bez ohledu na věk) opouštějí skutečně navždy.

Velmi Vám rozumím. Myslím, že tohle se neděje proto, že by se přátelé vzájemně omrzeli, ale proto, že u jednoho se najednou něco stane, k čemu toho druhého nepotřebuje - nová láska, nová rodina, nová práce apod. A už není čas dělat spolu ty věci, které dělali dříve. Jak správně píšete, všichni se vymlouvají na nedostatek času, ale ve skutečnosti je to nezájem udržovat staré přátelství. Ale je to škoda. Noví se hledají obtížně a kdo zůstane sám, má pocit, oprávněný pocit, jakoby už všichni kolem něho byli naplněni a nic a nikoho dalšího už nechtěli.

Já osobně rozlišuji 3 kategorie.

Kamarády, přátele a známé.

Mezi kamarády počítám zhruba 3-4 lidi. Známe se cca 45 let a více let.. Nemusíme se třeba rok vidět, ale na kamarádství to nic nemění. Vím, že když bude někdo z nich něco potřebovat, tak jsem kdykoliv k dispozici pomoci a věřím, že u nich je to to samé. Je to prostě životem ověřeno.

Pak jsou přátelé. To jsou lidé, se kterými jsem prostě rád. Přiznám se, že z přátel už některé odvál čas.

No a pak jsou známí, se kterými se potkáte, vídáte ale nic hlubšího v tom není.

tak to máte podobně jako já...akorát občas se z těch přátel stanou známí a ani nevíte, proč...děkuji za příspěvek

a co si o tom myslíte? mám pravdu nebo jsem naivka?

Tak rychle, jak jste to na mne vychrlila, jsem vás i pochopila

To, že si myslím, že "sejde z očí, sejde z mysli", ještě neznamená, že to nebolí. A mezi námi, Váš obrat - "každé přátelství má expirační lhůtu", je parádní!