"Ty zas někde lítáš?" "Já bych si tak strašně přála se aspoň jednou za život podívat k moři, do Říma nebo třeba do Benátek, ale na to já se svým platem můžu zapomenout, to se mi nikdy nesplní." PROČ? Ptám se já...
"Ty zas někde lítáš,ty se tak máš!" Tohle slýchám posledních deset let s železnou pravidelností od téměř většiny svých přátel a známých. Spousta z nich nikdy nebyli jinde než u moře v resortu s cestovkou, spousta z nich nikdy nedojela ani na Lipno.
Je to špatně? Nutně ne, pokud si takto nepostesknete i vy, pokud vám život za českými humny naprosto stačí a vyhovuje a netoužíte po tom si dát kafe s výhledem na Colosseum. Je naprosto v pořádku být spokojený se svým životem, který má pro nás nějaký smysl, který třeba pro někoho jiného by byl pustý a prázdný.
Ale co když chceme od života víc? Co když nám rybník za městem nestačí a kafe z automatu v Lidlu nechutná stejně jako na stojáka v Miláně? Co když to aspoň chceme zkusit? Častý argument jsou peníze.
Peníze, málo peněz, drahé ubytování, letenky, co tam budeme jíst, vstupy na všechny atrakce jsou předražené atd. Ano, bez peněz do hospody nelez. Ale! V lednu jsem byla s kamarádkou v Římě. Jelikož jsme letěly mimo sezonu, letenka zpáteční stála 1200,- to byl prvopočáteční náklad několik měsíců dopředu. Když je u přepravce, většinou nízkonákladovka typu Ryanair, Wizzair, akce, dají sehnat letenky i kolem 500,- zpáteční, jen číhat, nebo si nastavit notifikaci. Doporučuji zkusit i aplikaci zaleť si, kde informují o aktuálních slevách do destinací napříč všemi leteckými společnostmi. Když si nastavíte sledování, tak vám pak jednotlivé akce chodí upozorněním do mailu nebo do telefonu. Letenka do Barcelony teď byla za 1800,- zpáteční. Když ji koupíte s předstihem, tak vás 1800,- "nezabije", když další výdaj bude až třeba za tři měsíce.
Ubytování, další výdaj spojeny s cestováním. Tady bych napsala pouze toto. Záleží, jak moc jste nároční. Když jsme s kamarádkou uvízly na letišti v Dublinu a uletělo nám letadlo, tak jsme jednu noc strávily u holčiny, která se nám ozvala prostřednictvím skupiny Češi a Slováci v Dublinu s tím, že jsme jí koupily čokolády a pozvaly na kafe a byl z toho úžasný večer plný vykládání a zážitků. Pokud cestujete v létě, dá se využít i kempy, které jsou většinou v blízkosti velkých měst naprosto na dosah. Já jednou spala nad Veronou v kempu, takový krásný výhled jsem viděla v životě málokrát. Nebo hostel. Už jste někdy zkusili bydlet v hostelu? Jaký je rozdíl mezi hotelem a hostelem? Zpravidla má společné sociální zázemí a většina z nich nemá single room ani double room, ale sdílený pokoj s dalšími lidmi. Spí se na patrových palandách a většinou jsou zde ubytováni mladí lidé a turisti. Třeba v Barceloně jsem byla mimo sezónu ubytovaná v hostelu na pláži 5 nocí za 2500,- úplně na pláži. Jen jsem se protáhla a deset kroků na pláž. Není to pro každého, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.
A snídaně (toast, máslo, džem a cornflakes)a byla za 2 eura. A co jídlo? Opět záleží na co jste zvyklí a jak moc jste nároční. Na každém rohu v každém městě jsou bistra, bufáče, fastfoody stejně jako v ČR. Ceny většinou nejsou vyšší a když, tak zanedbatelně. Nemusíte nutně jíst v restauracích a když, tak na okrajích, nikoliv v historickém centru. A co ty památky?
Když už tam jsem, tak bych něco chtěla/chtěl vidět ne? Řeknu vám tajemství. Většina měst má první nebo poslední neděli v měsíci vstup na většinu památek (nebo alespoň muzeí) zadarmo. Není třeba nic bookovat, jen si to vyhledat. Navíc pokud chcete opravdu vidět něco, co je pro dané město typické, doporučuji si vybrat třeba jen jednu věc a do té zainvestovat. Přes tripadvisor si najdete hodnocení jednotlivých památek, tzv. must have nebo must see a aspoň jednu bych si dopřála. Spousta památek je nádherných a dostupných i zvenku a pro mě třeba byla Casa mila v Barceloně se vstupným tehdy 22 euro zklamáním a už bych tam nikdy nešla. To radši dám na tripadvisor a půjdu do Casa batlló znovu.
Když byste rezervovali ubytko přes booking s předstihem, pravděpodobně můžete mít i slevu nebo chytnou akci i na hostel.Takže 1.měsíc škudlím na letenky, 2.měsíc škudlím na ubytko a další měsíc letím a už jen "jím" a užívám si kapesné s sebou. A co jazyková bariéra? Jó to je další otázka a zajímavé téma.
Když neumím ani kvoknout tak mám seděli na zadku nebo nejlépe někde v resortu a být pořád na stejné pláži? Nemyslím si. Existují aplikace do našich všudypřítomných telefonů, do kterých kvoknete česky a ono se to přeloží do požadovaného jazyka a vy to jen pustíte. Navíc máte strach, že se ztratíte? Na to řeknu jen- googlemaps a jakákokoliv navigace. A i kdyby, tak co? Tak si nastavíte navigací a když ani to ne, někoho zastavíte, ukážete mu obrázek a tváříte se zoufale. Většina turistů, kteří jsou milí, nikdy nebudou odmítnuti a místní vás občas dovedou až přesně tam, kam potřebujete.
Víte, co se mi několikrát už podařilo? Zapomenout peníze na hotelu a došel mi
benzín, píchla jsem kolo, vykradli mi auto v Itálii, uletělo mi letadlo tuším 3x nebo 4x a vždycky jsem to nějak přežila, vyřešila a dodnes na to vzpomínám. Tak pokud máte nějaký sen, tak nemusíte jezdit jen prstem po mapě nebo navigací a koukat se na obrázky na googlu. A pokud i přesto váháte, klidně mi napište. Ve většině hlavních měst Evropy jsem byla nejméně jednou a procestovala jsem většinu evropských zemí. Ráda poradím. Tak vám přeji, abyste se nebáli otevřít křídla a rozletět se, kamkoliv, kam to vaše srdce táhne.
