Cesta do Ameriky-část 5.-Jak jsem cestovala po východním pobřeží- KONEC

Poslední vyprávění o Americe, kde jsem byla před více než deseti lety, ale se zážitky, ze kterých čerpám dodnes. Proč vypadnout mimo ČR jinak než jen na dovolenou a co mi to dalo či vzalo..

   Tak se dostáváme na konec příběhu. Skončila jsem v práci po několika měsících, bylo mi docela líto, že odcházím, zvykla jsem si. Na kolektiv, mentalitu Američanů i na to jejich věčné How are you?, které je v podstatě stejně plné zájmu jako když někomu řeknete na ulici dobrý den. Na začátku jsem měla neustále potřebu na tuto otázku odpovídat, dokud jsem nepřišla na to, že to vlastně nikoho nezajímá.

   Zvykla jsem si, že když jdu do obchodu a nesu tašky v ruce, pokaždé zastaví minimálně tři auta s tím, že mě chtějí svést i to, že každý poukazuje na můj funny europian akcent i to, že vlastně až tak úplně nikdy nezapadnu do jejich světa a Life stylu. Došlo mi, ač Američani tváří jako kontaktní, se zájmem o vaši osobu, ve většině případů se jedná o přetvářku a hranou slušnost. Možná řeknete, že jsem povrchní, ale tehdy i dnes se mi to líbilo a líbí víc než naše u spousty lidí nátura, kdy na všechno nadáváme, jsme věčně nespokojení tu s vedrem a suchem a tu s tím, že furt prší, že ve vládě je ten a kandiduje onen a že soused se má lépe než my. Sice jejich zájem byl povrchní, ale když na vás neměli náladu, slušně se omluvili a nebavili se. Žádné pomlouvání a intriky jsem nezažila, možná klika, netuším.

   Domluvily jsme se s Míšou, že budeme cestovat z našetřených peněz po východě USA a začneme ve Washingtonu. Nechtěla jsem pracně našetřené peníze vyhodit za účty v hotelech a chtěla jsem si něco přivézt domů. Otázka jak to udělat a nekrást mě dovedla zpět k Verče a jejímu systému"na divoko" a zkusila jsem couchsurfing. Systematicky jsem si založila profil a hledala někoho, koho bych se od pohledu nebála a někoho, kdo vypadal inteligentně a neškodně. Narazila jsem na Chrise z New Yorku, hudebníka, co psal hudbu pro Broadway a hrál na trubku pro orchestr v New Jersey. Bylo mu tehdy 47 tuším a žil sám v Queensu. Psali jsme si asi dva měsíce, abychom se lépe poznali, protože jsem u něj chtěla zůstat co nejdéle, abych neriskovala žádné další případné nebezpečí. Řeknete si, hloupá naivní holka, asi jo.

   Dohodli jsme se, že má podmínku, abych mohla zůstat. Nechce peníze, ale chce, abych mu vařila česká jídla. Tak okay, řekla jsem si, no problem. 

Ve Washingtonu jsem přes couchsurfing našla Matta, u kterého jsem tehdy zůstala dva dny a dvě noci, přičemž mě Matt vzal na halloweenský večírek v kostýmech, potahal mě městem, až mě nohy bolely a doma to měl tak sterilní, až jsem si říkala, zda není masový vrah, co všechno desinfikuje typickým amerických BLEACH :-D. Matt byl ale strašně fajn, pracoval pro vládu a tvářil se velmi tajemně, že víc toho říct nemůže. Rád cestoval a nejradši měl Paříž, kam se často vracel a Praha ho také očarovala.

   Většina lidí, které jsem přes couchsurfing poznala byli cestovatelé, kteří byli světoběžníci a velmi komunikativní. Ačkoliv jsem se nikdy úplně neuvolnila díky své obezřetnosti a spala vždy napůl oka, tak to byla určitě zajímavá zkušenost, které nikdy nebudu litovat. Každý hostitel vám totiž ukáže své město z jiné perspektivy, jeho oblíbená občas hipsterská místa, tajná zákoutí a něco jiného, než najdete v obyčejných turistických průvodcích. Nahlédnete tak i do domovů a způsobu zařízení, vaření a zvyků běžných lidí. Nevím, zda dodnes couchsurfing stále funguje, ale za mě to nebyl špatný způsob cestování.

   Z Washingtonu jsem se busem přesunula do obrovského New Yorku, který mě naprosto uchvátil. Tolik kontrastů na jednom místě jsem nikdy v životě jinde neviděla.

Místa, kde se člověk bál pohybovat i přes den se střídala s typicky ňujourskými "paneláky", které odrážely slunce a na ulicích mraky lidí, u kterých jste měli pocit, že vás přes každý přechod poponesou a nebudete moct odbočit. Bydlela jsem tedy celý týden u Chrise v bytě, který měl byt staromládenecký, součást bytu byla zkušebna, ve které stály kromě obřích bicích i další hudební nástoje a místnost byla perfektně odhlučněná. Spala jsem u něj v pracovně na rozkládací

pérové posteli, která strašidelně vrzala při každém pohybu, ale byla jsem vděčná.

   Za guláš, žemlovku, koprovku, buřtguláš, svíčkovou a špagety byl Chris tak vděčný, že mi na tržišti nakoupil i čerstvé bylinky na vaření. Vždy ráno hrál na saxofon k vaření snídaně a zvykli jsme si po ránu při zvuku saxíku dát černý čaj a buchtu, co jsem den předtím upekla. Večer se snažil mi přiblížit ňujourskou kulturu ve formě hudby, takže jednou mě vzal přes Time Square do divadla na Brodwayi na představení, další den na orchestr do New Jersey, kde sám hrál, následující den na ústřice do jednoho baru, kam rád chodil a všichni ho znali a pak do skotského klubu, kde hrála skotská hudba včetně dud. Byla to cesta v hudební produkci a já si to strašně užila.

   Samozřejmě jsme nemohli přes den vynechat výlet na Sochu Svobody a Liberty Island, také na Empire State Building, do muzeí a na výstavy, samozřejmě Central Park a jeho lodičky, běžci všude kolem a nekonečné fronty před prodejnou Apple :-D.

   New York je všechno jen ne nudný. Jak se říkalo v seriálu Sex ve městě, město, které nikdy nespí a mám rande s New Yorkem. Vím, o čem mluvili a po návratu do Čech jsem jednu dobu zvažovala, že se tam vrátím žít. Ty kontrasty mě fascinovaly.

   Z New Yorku jsme přeletěly do Chicaga, odkud jsme letěly pak do Čech. Well, Chicago mě upřímně po New Yorku nezaujalo. Přišlo mi malé a evropské a vlastně jsem kromě obří kovové-skleněné plastiky u vody neviděla nic, co by mě zaujalo. Možná změnit pořadí tripu a byla bych spoko.

   A z Chicaga už zpět do Čech, kde jsem hned po příletu v obchodě v OC Smíchov kolem půlnoci narazila na dva ožralky tahající se o košík a nadávající si do geometrických tvarů a chtělo se mi brečet. Welcome to Czech!

   Co mi státy daly? Neskutečné zážitky, které ani po deseti letech nic nepřekonalo. Neskutečný nadhled a porovnání nejen životního stylu a hodnot obyvatelů jiné země, ale i možnosti v cestování a odvahu nebát se vkročit do neznámého.

   Co mi vzaly? Klid :-D od té doby pořád někde trajdám ve světě. Chci dál poznávat jiné kultury, zvyky, jazyky a z mých bot se staly toulavé. Až tak, že jsem si v zahraničí koupila nemovitost. Ale o tom jindy.Good bye States! See you soon I hope :-)